Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 1 ZoVZP - Základní ustanovení

11.3.2025, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2.1.1
§ 1 ZoVZP – Základní ustanovení

Ing. Antonín Daněk

Úplné znění


Ustanovení související

  • Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů

    • § 55a – vztah k mezinárodním smlouvám

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 s působností v rámci států Evropské unie a s účinností od 1. 6. 2012 platná pro osoby a instituce z Norska, Islandu a Lichtenštejnska a od 1. 4. 2012 ze Švýcarska. Po Brexitu jsou tato nařízení přiměřeně aplikována i vůči Spojenému království. (Pro všechny tyto státy budeme v dalším textu používat pojem "členský stát").


Po vstupu ČR do Evropské unie jsou také na území našeho státu uplatňovány koordinační předpisy v oblasti zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení. Tyto předpisy jsou nadřazeny české právní úpravě, a to v rozsahu, který naše zákony nevymezují nebo jsou našimi zákony upraveny odlišně. Koordinační předpisy platí pro migrující osoby v rámci EU včetně dalších výše uvedených států. Podobné postupy obsahují i některé mezistátní smlouvy pro oblast sociálního zabezpečení (např. smlouva se Srbskem nebo se Severní Makedonií).

Smyslem těchto pravidel je především určit, který stát je odpovědný za výběr pojistného a navazujícího poskytování dávek. Není cílem jednotlivé evropské systémy sociálního zabezpečení sjednocovat, což by ostatně vzhledem k jejich různorodosti bylo velmi problematické, nýbrž je koordinovat. Nařízení fungují tím způsobem, že u migrující osoby v závislosti na její konkrétní situaci určí, podle předpisů kterého státu má nárok např. na poskytnutí zdravotní péče, nemocenského či důchod.

V tomto úvodním ustanovení upozorňujeme na základní principy, které se vztahují na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé. V této souvislosti zaujímají rozhodující roli čtyři základní principy:

I. Rovnost nakládání

Tento princip, který lze vyložit i jako zásadu rovného zacházení, je považován za jeden z pilířů celého "evropského" práva, neboť zamezuje jakoukoliv diskriminaci z důvodu státní příslušnosti. Podle článku č. 4 Nařízení č. 883/2004 totiž (není-li stanoveno jinak) platí, že osoby, na které se Nařízení vztahuje, požívají stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci.

K tomuto principu můžeme přičlenit tzv. "princip asimilace faktů", neboli zásadu rovného nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi, což v podstatě znamená, že dávkám poskytovaným jiným státem nebo