Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Pracovní doba v nepřetržitém provozu

10.3.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer
1. OBECNĚ K ROZVRHOVÁNÍ PRACOVNÍ DOBY

     Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „ZP“), v § 81 odst. 1 stanoví, že pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Zákon tedy jednoznačně stanoví, že ve vztahu zaměstnavatel - zaměstnanec je to zaměstnavatel, kdo rozhoduje o rozvržení pracovní doby. Formy rozvržení pracovní doby určuje zaměstnavatel. Zákoník práce upravuje v podstatě dva základní způsoby rozvrhování pracovní doby:

  • rovnoměrné (§ 82 ZP),

  • nerovnoměrné (§ 83, § 84 ZP),

a to v přímé vazbě na charakter provozu (činnost zařízení) zaměstnavatele.

     Kritériem rovnoměrného rozvržení pracovní doby je, že zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny po sobě jdoucí stále stejný rozsah pracovní doby, tj. stanovenou týdenní pracovní dobu. Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby může zaměstnavatel rozvrhovat na jednotlivé týdny po sobě jdoucí různý počet hodin (tj. různý od stanovené týdenní pracovní doby), ale při dodržení podmínek stanovených zákoníkem práce. Provoz (činnost) zařízení zaměstnavatele může být přetržitý nebo nepřetržitý.

     Zákoník práce definuje nepřetržitý provoz v § 78 odst. 1 písm. g) tak, že je to provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu. Toto ustanovení tedy předpokládá současnou platnost obou uvedených podmínek. Chybí-li při provozu kterákoli z uvedených podmínek, jde o přetržitý provoz. Přetržitým či nepřetržitým provozem je předurčen pracovní režim zaměstnance, tj. přetržitý či nepřetržitý pracovní režim.

     V přetržitém i nepřetržitém pracovním režimu konají zaměstnanci práci ve směnách (v jedné, ve dvou, ve třech). Nepřetržitý pracovní režim definuje ZP v § 78 odst. 1 písm. f) tak, že je to režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. V závislosti na pracovním režimu zaměstnance je diferencována stanovená týdenní pracovní doba (§ 79 ZP).

2. ROZVRHOVÁNÍ PRACOVNÍ DOBY V NEPŘETRŽITÉM PROVOZU

     Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnanci, kteří zajišťují nepřetržitý provoz u zaměstnavatele, jsou zaměstnanci pracující v nepřetržitém pracovním režimu, tj. zajišťují výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu - střídají se ve směnách. V nepřetržitém provozu tedy zaměstnavatel rozvrhuje pracovní dobu na všechny dny v týdnu vč. sobot, nedělí a svátků. Při rozvrhování pracovní doby má zaměstnavatel povinnost zajistit zaměstnanci nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích (§ 90 ZP), dále nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin (§ 92 ZP).

     Jestliže je tedy v nepřetržitém provozu uplatňován nepřetržitý pracovní režim s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou, pak zákoník práce pro takový rozvrh pracovní doby do směn stanoví jednoznačné podmínky, tj.:

  • rozvrh pracovní doby (harmonogram směn) zpracuje zaměstnavatel předem na určité období (v násobku týdnů), které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (§ 83 ZP). toto období může tedy být libovolně kratší, ale v násobku týdnů.

  • součet hodin z rozvrhu pracovní doby (bez práce přesčas) za zvolené období dělený počtem týdnů tohoto období (průměr) nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu (§ 82 ZP),

  • délka směny nesmí u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby přesáhnout 12 hodin (§ 83 odst. 2 ZP), může být kratší,

  • s tímto rozvrhem pracovní doby je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení (§ 84 ZP).

     Při nepřetržitém provozu a nerovnoměrném rozvržení pracovní doby musí tedy zaměstnavatel vymezit vyrovnávací období v násobku týdnů.

3. POROVNÁNÍ PRACOVNÍ DOBY ZAMĚSTNANCE V NEPŘETRŽITÉM A V PŘETRŽITÉM PRACOVNÍM REŽIMU

     Zákoník práce v § 91 vymezuje podmínky, kdy je možné nařídit práci ve dnech pracovního klidu. Pokusíme se tedy objasnit řadu otázek, které jsou spojeny s prací ve svátek ve vazbě na pracovní dobu.

     Velmi často se setkáváme s tvrzením, že zaměstnanci, kteří pracují v nepřetržitém pracovním režimu, napracovávají svátky. Nesprávnost a neopodstatněnost tohoto tvrzení vyplývá z toho, že je pracovní doba nesprávně spojována s „fondem pracovní doby 1) “. Práce ve svátek u zaměstnanců v nepřetržitém provozu ve srovnání s prací zaměstnanců v jednosměnném pracovním režimu je často uváděna jako porušení rovnosti mezi skupinami zaměstnanců.

     Protože tento nesprávný názor uplatňují hlavně zaměstnanci s nepřetržitým pracovním režimem a při systému nerovnoměrně rozvržené pracovní doby, bude názornější, když porovnáme stanovenou týdenní pracovní dobu zaměstnance s jednosměnným režimem práce na straně jedné s vícesměnným nepřetržitým pracovním režimem zaměstnance v nepřetržitém provozu na straně druhé.

1. Jednosměnný pracovní režim přetržitý s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou

     Obvyklé pracovní dny u tohoto zaměstnance jsou pondělí až pátek a obvyklé dny nepřetržitého odpočinku v týdnu jsou sobota a neděle. Stanovená týdenní pracovní doba je 40 hodin.

     V případě, že svátek připadne u tohoto zaměstnance na pondělí až pátek, zaměstnanec v tento den pracovat nebude, protože svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den. Jde-li o zaměstnance s měsíčním platem, plat se mu nekrátí (viz § 135 odst. 1 ZP, kde je uvedeno, že „zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí“). Jde-li o zaměstnance odměňovaného mzdou, pak podle § 115 odst. 3 ZP platí, že zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku.

     Podle § 348 odst. 1 písm. d) ZP se jako výkon práce posuzuje doba, kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za nějž mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda nebo plat nekrátí. Znamená to, že odpadlá pracovní doba v důsledku svátku se na základě tohoto ustanovení započte jako odpracovaná do stanovené týdenní pracovní doby.

     V případě, že svátek u tohoto zaměstnance připadne na jeho dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, což jsou zpravidla sobota a neděle, nezapočítává se mu doba svátku jako výkon práce. V tomto případě zaměstnanec nepracoval proto, že mu den svátku připadl na jeho nepřetržitý odpočinek v týdnu, a nikoli proto, že by mu odpadla