V návaznosti na náš předchozí článek uveřejněný ve Zpravodaji č. 22/2019, který se týkal finanční podpory vzdělávání u studentů a zaměstnanců zejména ve formě stipendií, se budeme v tomto článku zabývat otázkou praxe studentů středních a vysokých škol u zaměstnavatelů.
Studentské praxe lze rozdělit do dvou skupin, a to na praxi studentů středních a vyšších odborných škol, kterou upravuje školský zákon (praktické vyučování), a jinou praxi studentů středních, vyšších odborných a vysokých škol, která není speciálně upravena žádným právním předpisem.
ODBORNÁ PRAXE DLE ŠKOLSKÉHO ZÁKONA
Praxe dle školského zákona se vztahuje na žáky a studenty středních a vyšších odborných škol realizujících vzdělávání dle školského zákona v případě, že taková praxe je součástí jejich praktické výuky. Jde tedy o praxi povinnou, která může mít podobu odborného výcviku, cvičení nebo odborné praxe.
Praktické vyučování těchto žáků a studentů u zaměstnavatelů je vždy upraveno písemnou smlouvou o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování uzavřené mezi příslušnou školou a zaměstnavatelem, u kterého bude praxe konána (obsah smlouvy je vymezen právními předpisy). Na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Tento typ praxe (praktického vyučování) může být jak placený, tak neplacený, a to podle typu činnosti, kterou student koná.
Na základě smlouvy o praxi může být vykonávána neplacená praxe jako praktická příprava, která je součástí vyučování. Podmínkou bezplatnosti takové praxe je, že student nebude v jejím rámci vykonávat tzv. produktivní činnost. Definice produktivní činnosti je poměrně široká. V zásadě jde o činnost, která přináší zaměstnavateli, u něhož je praxe vykovávána, určitý hospodářský prospěch (příjem). Za hospodářský prospěch pak lze považovat nejen rozšíření majetku daného zaměstnavatele, ale také skutečnost, že daný zaměstnavatel by si jinak musel tuto činnost zakoupit nebo zajistit vlastním zaměstnancem, a došlo by tak k úspoře jeho mzdových nákladů. O tom, zda se jedná o produktivní činnost či nikoliv, nicméně rozhoduje vždy právě zaměstnavatel, u něhož se praxe koná, a v případě sporu se žákem či studentem by poté musel rozhodnout soud.
Neproduktivní činností tak může být např. takzvané stínování (tj. sledování jiné osoby při její práci), nebo vlastní zkoušení různých postupů, kdy ale jejich výsledek nebude dále využit. Jelikož tato forma neplacené praxe je výslovně umožněna právními předpisy, nehrozí v tomto případě žádný postih za nelegální zaměstnávání (podmínkou je ale existence písemné smlouvy se školou).
Pokud by žák či student měl vykonávat produktivní činnost, příslušela by mu odměna ve výši alespoň 30 % minimální mzdy. Ani v tomto případě ale nevzniká mezi žákem a příslušným zaměstnavatelem pracovněprávní vztah. V případě praxe, kde je konána produktivní činnost, je povinné ve smlouvě o praxi uzavřené se školou upravit způsob odměňování za produktivní činnost. Odměna za produktivní činnost je vždy vyplácena příslušným zaměstnavatelem, u kterého žák či student praxi provádí. Taktéž je nutné, aby výši odměny určoval ten, u koho je praxe vykonána. Nelze připustit, aby ji určoval např. ředitel školy, ani aby s ní bylo jakkoliv disponováno ze strany školy.
Od 1. 1. 2014 již není odměna za produktivní činnost při praktickém vyučování předmětem daně z příjmů. Pojistné na sociální a zdravotní pojištění se z odměny za produktivní činnost také nehradí.
ODBORNÁ PRAXE MIMO ŠKOLSKÝ ZÁKON
Odlišný režim má praxe studentů, na kterou se nevztahuje školský zákon a která nemá žádnou komplexní zvláštní právní úpravu. Půjde tak typicky o praxe studentů vysokých škol, případně i studentů středních škol studujících na zahraničních středních školách (což asi není ale v praxi běžné). Do této kategorie lze také zařadit studenty českých středních a vyšších odborných škol v případě, že vykonávaná praxe není součástí jejich praktické výuky (např. brigáda v období letních prázdnin).
I výše uvedená praxe či stáž může mít placenou či neplacenou podobu. Zejména neplacené stáže s sebou již ovšem nesou určitou úroveň rizika, že budou označeny oblastním inspektorátem práce za nelegální zaměstnávání, pokud bude v rámci takové stáže konána závislá práce.
Po roce 2012 prováděly inspektoráty práce velké množství namátkových kontrol a mnohdy velmi tvrdě (ač místy s pochybnou argumentací) trestaly nejen tzv.…
dostupný obsah
