3.3.3 Vzdělávání zaměstnanců
Jaroslava Pfeilerová
Ekonomická charakteristika
§ 227 ZP stanoví, že zaměstnavatel pečuje o odborný rozvoj zaměstnanců, což zahrnuje zejména:
-
zaškolení a zaučení,
-
odbornou praxi absolventů škol,
-
prohlubování kvalifikace,
-
zvyšování kvalifikace.
Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce. Za prohlubování kvalifikace se považuje také její udržování a obnovování. Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu, případně jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace. Účast na těchto formách přípravy se považuje za výkon práce, za který zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Zákoník práce ukládá zaměstnanci povinnost prohlubovat si svoji kvalifikaci, aby mohl odborně vykonávat sjednanou práci. Náklady na prohlubování kvalifikace hradí zaměstnavatel.
Za zvýšení kvalifikace se považuje změna hodnoty kvalifikace, přičemž zvýšením kvalifikace je její získání nebo rozšíření.
Od daně z příjmů ze závislé činnosti je osvobozeno vzdělávání zaměstnance financované zaměstnavatelem při splnění následujících podmínek § 6 odst. 9 písm. a) ZDP:
-
vzdělávání má za cíl odborný rozvoj zaměstnance,
-
vzdělávání souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele,
-
vzdělávání je poskytováno v nepeněžní podobě.
Osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti se u zaměstnance vztahuje na veškerá nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele, a to ať se jedná o prohlubování kvalifikace podle § 230 ZP nebo se jedná o zvyšování kvalifikace zaměstnanců podle § 231 ZP, které není považováno zaměstnavatelem za výkon práce, ale za překážku v práci, anebo které zaměstnanec absolvuje ve svém volném čase.
Osvobození se však nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům
Od daně z příjmů ze závislé činnosti je osvobozeno také plnění ve formě rekvalifikace zaměstnance prováděné v rámci zákona o zaměstnanosti. Rekvalifikace zaměstnanců zaměstnavatelem se uskutečňuje v zájmu jejich dalšího pracovního uplatnění, nejčastěji v situaci, kdy by museli být uvolněni z důvodu racionalizačních opatření nebo organizačních změn. Rekvalifikace zabezpečená zaměstnavatelem se provádí na základě písemné dohody. Rekvalifikace se zpravidla uskutečňuje v pracovní době a je překážkou v práci na straně zaměstnance. Za celou dobu rekvalifikace proto zaměstnanci náleží náhrady ve výši průměrného výdělku. Mimo pracovní dobu se rekvalifikace uskutečňuje pouze tehdy, je-li to nezbytné vzhledem ke způsobu jejího zabezpečení.
Náklady zaměstnavatele
Daňové řešení odborného rozvoje na straně zaměstnavatele je řešeno v bodě 3 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP, bodě 2 § 25 odst. 1 písm. h) ZDP, popř. v bodě 5 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP.
Daňově účinné jsou následující výdaje (náklady) zaměstnavatele:
Daňovými výdaji jsou veškeré výdaje zaměstnavatele na prohlubování nebo zvyšování kvalifikace (ať jde o peněžní nebo nepeněžní plnění) a na rekvalifikaci zaměstnanců, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Daňovým výdajem zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace zaměstnance, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, je rovněž náhrada mzdy poskytovaná zaměstnanci za dobu pracovního volna k účasti na zvyšování kvalifikace v souladu se zákoníkem práce.
Podle znění bodu 2 § 25 odst. 1 písm. h) ZDP není daňovým výdajem nepeněžní plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě možnosti používat vzdělávací nebo předškolní zařízení s výjimkou zařízení uvedených v bodech 1 až 3 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP. To platí i v případech, že právo na poskytnutí nepeněžního plnění je sjednáno v kolektivní, pracovní nebo jiné smlouvě nebo je poskytováno podle vnitřního předpisu zaměstnavatele [pro tato nepeněžní plnění nelze využít znění bodu 5 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP ]. Jedná se o případ, kdy zaměstnavatel jako nepeněžní plnění hradí zaměstnanci vzdělávání, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Podle citovaného ustanovení daňového zákona tyto výdaje nejsou u zaměstnavatele daňově uznatelné, ani kdyby se k úhradě zavázal např. v pracovní smlouvě uzavřené se zaměstnancem.
Je-li při školeních zajištěno stravování, je podle bodu 3 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP jeho cena bez ohledu na formu uvedenou na pozvánce daňově účinným výdajem (nákladem) zaměstnavatele, za podmínky, že školení souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele.
Hodnota jídla poskytnutého v rámci školení
Zaměstnanec pan Novák byl vyslán na školení o bezpečnosti práce. Na pozvánce byla uvedena hodnota jednodenního semináře ve výši 1 500 Kč a také hodnota stravy, která bude na tomto semináři poskytnuta, ve výši 400 Kč. Z hlediska zaměstnance se jedná o nepeněžní plnění, které je v souladu s ustanovením § 6 odst. 9 písm. b) ZDP osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti. Zaměstnavatel celou vyčíslenou částku (1 900 Kč) zahrne do daňově účinných nákladů.
V souvislosti se vzděláváním zaměstnanců uvádíme také informace o daňovém posouzení na prohlubování kvalifikace (školení zaměstnanců) pořádané v atraktivních zahraničních turistických destinacích. V některých případech zaměstnavatel zajistí zaměstnancům školení mimo území ČR, často na turisticky atraktivním místě. Tato situace mnohdy správce daně vede k podezření, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci spíše dovolenou a že daňový subjekt zneužívá skutečnosti, že hodnota vzdělávání při splnění stanovených podmínek je pro zaměstnavatele daňově účinným nákladem a u zaměstnanců se jedná o plnění, které nepodléhá dani ze závislé činnosti ani odvodům zákonného pojistného. V této souvislosti připomínáme rozsudek šestého senátu Evropského soudního dvora čj. C-55/98 ze dne 28. 10. 1999, ve kterém je mimo jiné uvedeno: „Článek 59 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 49 ES) brání tomu, aby členský stát měl pravidla, která pro účely stanovení zdanitelného příjmu předpokládají, že odborné školení konané v běžných turistických centrech nacházející se v jiných členských státech zahrnují tak významné prvky cestovního ruchu, že náklady na účast v těchto kurzech nemohou být považovány za uznatelné provozní náklady, zatímco takový předpoklad neexistuje v případě odborných kurzů konajících se v běžných turistických střediscích nacházejících se na území tohoto členského státu.”
Správce daně se při rozhodování řídí judikaturou ES. Tato skutečnost však nevylučuje, aby správce daně v případě zahraničního školení (např. v již zmíněné atraktivní destinaci) podrobně celý případ prověřoval. V případě, že správce daně zjistí, že zaměstnanec v zahraničí neabsolvoval odborné školení, ale pouze mu byla proplacena dovolená, dodatečně vyměří daň na straně zaměstnavatele i na straně zaměstnance (v případě překročení hodnoty 20 000 Kč).
Nepeněžní a peněžní plnění zaměstnavatele
Nepeněžním plněním se rozumějí případy, kdy zaměstnavatel neposkytuje zaměstnanci finanční plnění, ale příslušné náklady hradí přímo škole, organizátorovi školení a kursů nebo sám zaměstnavatel vzdělávací zařízení provozuje.
Zaměstnavatel se může ve vnitřním předpisu v kolektivní smlouvě, pracovní nebo jiné smlouvě zavázat k tomu, že zaměstnanci poskytne finanční příspěvek na vzdělání. Bude-li se jednat o dohodnuté studium zaměstnance za účelem zvýšení kvalifikace (např. na vysoké škole), lze finanční příspěvek zaměstnavatele v souladu s ustanovením bodu 5 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP daňově uplatnit. V tomto případě se však u zaměstnance bude jednat o zdanitelný příjem, který bude i součástí vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Tento postup je využíván spíše v podnikatelské sféře.
Účast na školení – prohlubování kvalifikace
Zaměstnavatel vyslal mzdovou účetní na školení, jehož předmětem bylo seznámení s novelou zákona o daních z příjmů.
Zaměstnavatel uhradil organizátorovi poplatek za školení a účetní vyplatil cestovní náhrady a mzdu. Všechny vynaložené náklady jsou daňově účinné.
Z hlediska účetní se tato doba považuje za výkon práce a hodnota školení je osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti. Cestovní náhrady (do limitu stanoveného zákoníkem práce pro státní sféru) nejsou předmětem daně z příjmů. Související náhrada mzdy podléhá dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.
Nepeněžní plnění
Zaměstnanec ve svém volném čase studoval vysokou školu. Zaměstnavatel ze sociálního fondu zaměstnanci na studium přispíval. Úhrada od zaměstnavatele byla směrována od zaměstnavatele přímo vysoké škole. Z hlediska zaměstnance se jedná o příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti.
Poskytování cestovních náhrad
Zaměstnavatel…
dostupný obsah