Ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době může přistoupit jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, a to z jakéhokoliv důvodu, nebo bez uvedení důvodu.
Zrušení ve zkušební době je jedním ze způsobů skončení (rozvázání) pracovního poměru. Aby je bylo možné použít, musejí být splněny dva základní předpoklady:
- mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem byla platně sjednána zkušební doba a
- tato doba ještě trvá (nedošlo tedy k jejímu uplynutí).
Na straně zaměstnavatele nemůže jít o důvody, které by měly třeba diskriminační charakter.
Ve vztahu ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době není zaměstnavatel omezen výčtem jakýchkoliv ochranných dob. K rozvázání pracovního poměru tímto způsobem může z jeho strany dojít např. též v době dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance (s níže uvedenou výjimkou), s těhotnou zaměstnankyní nebo se zaměstnanci čerpajícími mateřskou či rodičovskou dovolenou. "Výhodou" je i to, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době nemusí zaměstnavatel předem projednat s odborovou organizací a že neplatí ani žádná speciální ochrana odborových funkcionářů.
Jedno omezení pro zaměstnavatele (a pouze pro něj) ale přece jen platí. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Účelem tohoto zákonného omezení je, aby zaměstnavatel namísto poskytování náhrady mzdy nebo platu ve smyslu § 192 ZP nezrušil se zaměstnancem pracovní poměr ve zkušební době, a zaměstnanec se tak nedostal v důsledku této skutečnosti do situace, že by nebyl nijak finančně zabezpečen. Pokud by totiž pracovní poměr skončil, zaniklo by i právo zaměstnance na poskytování zmíněné náhrady. Nárok na nemocenské by mu ale…