Při tuzemských cestách a při tuzemských částí
zahraničních cest, při kterých přísluší zaměstnanci cestovní náhrady (viz
Zpravodaj č. 25-26/2006), je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci
náhradu zvýšených stravovacích výdajů (stravné), a to podle doby trvání
této cesty v kalendářním dni nejméně ve výši uvedené v
§
163 odst. 1 zákoníku práce (příp. v prováděcí vyhlášce MPSV vydané
pro příslušný kalendářní rok), a to pro tam uvedené rozpětí dob trvání
příslušné cesty, za níže uvedených podmínek. Zaměstnavatel v podnikatelské
sféře sice může zaměstnanci poskytnout stravné v neomezené výši, ale oproti
stravnému, které může zaměstnanci poskytnout zaměstnavatel ve státní a
příspěvkové sféře, tj. nad horní sazbu rozpětí stanoveného v
§
176 odst. 1 zákoníku práce, příp. v prováděcí vyhlášce MPSV platné
pro příslušný kalendářní rok, je zdanitelným příjmem zaměstnance podle
§ 6 ZDP a součástí vyměřovacího základu pro pojistné na
sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Konkrétní výši stravného určí zaměstnavatel zaměstnanci
nejpozději před vysláním na pracovní cestu. Výši stravného může zaměstnavatel
sjednat, případně stanovit ve vnitřním předpisu. Nejčastěji je používáno
stanovení podmínek pro pracovní cesty vnitřním předpisem. V kolektivní smlouvě
(po dohodě s odborovým orgánem) nemusí být sjednány ani ve vnitřním předpisu
stanoveny stejné podmínky pro všechny zaměstnance. Mohu být jiné pro různé
skupiny zaměstnanců, různé typy pracovních cest apod.
Zaměstnavatel v příspěvkové sféře nesmí poskytnout
zaměstnanci stravné mimo rámec uvedených rozpětí. Zákoníkem práce jsou pro rok
2007 stanovena tato rozpětí sazeb stravného pro státní a příspěvkovou
sféru:
Doba trvání
pracovní cesty v kalendářním dni | Rozpětí stravného |
5 až 12 hod. | 58 - 69 Kč |
nad 12 do 18 hod. | 88 - 106 Kč |
nad 18 hod. | 138 - 165 Kč |
Spodní sazba uvedených rozpětí je současně minimální sazbou pro
zaměstnance zaměstnavatelů v podnikatelské sféře.
Pokud zaměstnavatel nejpozději před vysláním
zaměstnance na pracovní cestu výši stravného nesjedná anebo neurčí, přísluší
zaměstnanci stravné v minimální výši uvedené v
§
263 odst. 1 zákoníku práce a ve státní a příspěvkové sféře ve výši
dolní sazby rozpětí (§ 176 odst. 1 zákoníku práce), a to podle
doby trvání pracovní cesty v kalendářním dni.
Základní zásadou pro stanovení výše stravného je to, že
se počítá za každou pracovní cestu a každý kalendářní den této cesty
samostatně, a to i v případě několika pracovních cest uskutečněných v
jednom kalendářním dni.
Od 1. ledna 2007 je pro tuzemské stravné z této zásady
výjimka, která se týká tuzemských pracovních cest spadajících do dvou
kalendářních dnů. V případě takovéto cesty se musí zjistit, zda je pro
zaměstnance výhodnější stravné zjištěné zvlášť za každý kalendářní den anebo za
celkovou dobu trvání této dvoudenní tuzemské cesty, přičemž zaměstnanci
přísluší částka pro něho výhodnější. Totéž platí pro stravné za tuzemskou část
zahraniční pracovní cesty.
NahoruStravné při cestě přes půlnoc
Na jaké stravné má zaměstnanec nárok, když pracovní cesta
trvala od 13.00 hod. do 04.00 hod. druhý den?
Podle ustanovení
§ 163 odst. 4 ZP se, pokud je to pro zaměstnance
výhodnější, upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty
spadající do dvou kalendářních dnů. Vzhledem k tomu je nutno vypočítat stravné
za každý den samostatně a za celkovou dobu trvání dvoudenní pracovní
cesty:
za dobu trvání pracovní cesty první den 11 hodin činí stravné
nejméně 58 Kč, za 4 hodiny druhý den stravné nepřísluší;
za celkovou dobu trvání pracovní cesty 11 + 4 = 15 hodin činí
stravné nejméně 88 Kč.
Vzhledem k uvedenému zaměstnanci přísluší stravné nejméně 88
Kč.
NahoruDvoudenní pracovní cesta
Na jaké stravné má zaměstnanec nárok, když pracovní cesta
trvala od 19.00 hod. do 06.00 hod. druhý den?
Tak jako v předchozím příkladu je nutno vypočítat stravné za
každý den samostatně a za celkovou dobu trvání pracovní cesty:
za dobu trvání pracovní cesty první den 5 hod. činí stravné
nejméně 58 Kč, za 6 hod. druhý den činí stravné 58 Kč;
za celkovou dobu trvání pracovní cesty 5 + 6 = 11 hod. činí
stravné nejméně 58 Kč.
Vzhledem k uvedenému zaměstnanci přísluší stravné počítané
odděleně, tj. nejméně 58 + 58 = 116 Kč.
NahoruVíce pracovních cest v jednom dni
Zaměstnanec uskutečnil během kalendářního dne tři pracovní
cesty, přičemž každá z nich trvala 5 a více hodin, a to v celkové délce 17
hodin. Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům stravné v minimální výši podle dob
trvání pracovní cesty a za tento den poskytl zaměstnanci stravné ve výši 88 Kč.
Nebyl zaměstnanec krácen na svých právech?
Podle
§
163 odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci stravné za každou
pracovní cestu podle doby jejího trvání v kalendářním dni. Nejde tedy o stravné
za pracovní cesty uskutečněné v kalendářním dni v souhrnu, ale při uskutečnění
více pracovních cest v jednom dni o stravné za každou pracovní cestu
zvlášť.
Pokud tedy zaměstnanec v průběhu kalendářního dne uskutečnil tři
pracovní cesty, přičemž každá z nich trvala nejméně 5 hodin, přísluší mu za
každou takovouto pracovní cestu stravné ve výši nejméně 58 Kč. Vzhledem k tomu
měl zaměstnanec za uskutečnění uvedených tří pracovních cest obdržet stravné v
celkové výši nejméně 3 x 58 = 174 Kč.
Zaměstnavatel v podnikatelské sféře před pracovní cestou
rozhodl, že zaměstnanci poskytne vyšší stravné, než je horní sazba rozpětí
stravného uvedená v
§
176 odst. 1 zákoníku práce. Je tento postup možný?
Zaměstnavateli v podnikatelské sféře nic nebrání tomu, aby
poskytoval zaměstnancům vyšší (anebo jiné) náhrady než uvedené v zákoníku
práce, příp. v prováděcích vyhláškách k tomuto zákonu. Vyšší, příp. jiné
cestovní náhrady však jsou podle
§ 6 odst. 7 písm. a)
ZDP předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti zaměstnance a musí tak být
zaměstnanci za příslušný kalendářní měsíc přidaněny ke mzdě. Tyto částky jsou
také součástí vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
NahoruStravné za tuzemskou část zahraniční cesty
Jak se stanoví stravné za tuzemskou část zahraniční pracovní
cesty, jejíž začátek byl ve 20.00 hod., přejezd hranice ČR druhý kalendářní den
v 01.00 hod., při návratu tentýž den byl přechod na území ČR proveden ve 13.00
hod. a ukončení pracovní cesty v 16.00 hod.?
Protože jde o tuzemskou část pracovní cesty, je nutno postupovat
opět podle
§
163 odst. 4 zákoníku práce a zjistit výši stravného podle obou
variant, tj. takto:
za 4 hod. v ČR první den stravné nepřísluší, za druhý den 1
hod. při cestě tam a 3 hod. při cestě zpět, tj. za 4 hod. v ČR opět stravné
nepřísluší,
za celkovou dobu trvání tuzemské části cesty, tj. za 4 + 1 +
3 = 8 hod., přísluší stravné nejméně 58 Kč.
Zaměstnanci tak přísluší za uvedenou pracovní cestu tuzemské
stravné ve výši nejméně 58 Kč.
Podle ustanovení
§
176 odst. 2 zákoníku práce může zaměstnavatel ve státní a
příspěvkové sféře v případě, že znemožní zaměstnanci vysláním na pracovní…