Máte pocit, že s novým rokem začal obvyklý kolotoč, ve kterém svištíte jak fretka, avšak výsledky vynaloženému výkonu neodpovídají?
Předvánoční stres, snaha o vytvoření sváteční pohody a pak roční závěrky a sestavování plánů na rok příští - není divu, že mnozí z nás vyhoří stejně jako svíčky na vánočním stromku. Na zrychlující se životní tempo si stěžuje naše tělo bolestmi zad, svalů, kloubu, srdečními obtížemi a úrazy. Obvykle si slupneme několik růžových či bílých tabletek, dáme dva tři šálky kávy a jedeme dál.
Místo prášků a dalších „životabudičů“ bychom si však měli vzpomenout na starou dobrou zahálčivost, siesty a přestávečky, lelkování, lenošení, poflakování, či „zírání do blba“. Na slastné nicnedělání totiž pějí ódy nejen ti, kteří si díky svému zběsilému životnímu stylu sáhli na dno, ale také psychologové a neurologové. Ti totiž dokázali, že v našem mozku začínají fungovat některé vazby až ve chvíli, kdy na nic konkrétního nemyslíme a myšlenkově jedeme jen tak na „volnoběh“. O tom svědčí také příklady ze života Isaaca Newtona, Alberta Einsteina a další „es“, které jejich geniální myšlenky napadly právě při odpočinku v posteli či na procházkách.
Ovšem nemusíme se pídit po nejnovějších výzkumech ani zkušenostech světových myslitelů. Postačí nám stará přísloví. Třeba ono pověstné „ráno moudřejší večera“. Během odpočinku totiž…