V současné době výrazně narůstá potřeba komunikovat s
lidmi z různých zemí a světadílů, a to na společenské i obchodní úrovni. K tomu
je třeba, abychom si osvojili alespoň základní znalosti o chování v zemích
různých kultur, společenských tradic a náboženství.
Je třeba si uvědomit, že každý cizinec je v té které
zemi stále cizí, a je tedy na mušce svého tamějšího okolí, které bedlivě
sleduje jeho chování a reakce na jakékoli okolní podněty. Co můžeme udělat
pro to, aby nás toto prostředí akceptovalo? Je jasné, že jakékoli
nepřátelské či komplexy zatížené gesto je vnímáno negativně, zatímco
otevřenost, vstřícnost, pochopení a úcta k místním pravidlům a zvyklostem bývá
kladně oceněna. Totéž však platí i v případě, jsme-li hostiteli jakéhokoli
zahraničního návštěvníka, zejména pak si musíme dát pozor, hostíme-li cizince
pocházejícího ze země s tradicemi, zvyklostmi a náboženstvím zcela odlišnými od
těch našich či obecně středoevropských. Je nutné, abychom byli dobře připraveni
a ochotni k dialogu s lidmi z odlišných prostředí, abychom je chtěli a uměli
respektovat. Totéž ale naopak můžeme žádat i my od nich. Teprve oboustranná
snaha o vzájemné porozumění může vést k plodnému dialogu a jednání.
Rozdíly v úzu chování existují nejen mezi různými
kulturami, ale v jejich rámci jsou ovlivněny i věkem, sociálním postavením,
pohlavím atd. Příprava na jednání s lidmi z odlišného kulturního zázemí může
pomoci najít i vlastní cestu, vlastní způsob jednání založený již na schopnosti
empatie, vciťování se do jiných lidí, tedy na tzv. emoční inteligenci, která
dnes začíná být, nejen ve světě obchodu, velmi ceněna.
Skutečnost, že různé kultury se na ty ostatní dívají
odlišně, je neoddiskutovatelná. Vezmeme si např. naše vlastní vnímání lidí z
východu a lidí ze západu. Je rozšířeno povědomí, že lidé z tzv. „západu“
vnímají lidi z „východu“ jako jakési chudé příbuzné, kulturně i ekonomicky
zaostalé. Takto se my díváme na lidi dále na východ od nás a stejně pohlížejí
např. Němci, Francouzi, Angličané zase na nás, zahrnujíce nás mezi obyvatele
bývalého „východního“ bloku. Naproti tomu lidé v Africe, jihovýchodní Asii,
Latinské Americe mohou na Evropany obecně pohlížet jako na bohaté „bílé“,
potomky kolonizátorů, kteří způsobili jejich současnou bídu.
Chceme-li, aby nás všude přijímali jako rovnocenné
partnery, musíme být dostatečně vyzbrojeni základními znalostmi o
kulturách, s nimiž hodláme komunikovat, a to po všech stránkách, od způsobu
chování na ulici po znalost společenské etikety ve světě obchodních jednání.
Měli bychom také poznat, chápat a respektovat odlišná stanoviska lidí z jiných
kultur, chovat se slušně, neprovokovat a verbálně i neverbálně srozumitelně
komunikovat.
Co je možné…
dostupný obsah
