Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Když se potká STRAVNÉ se stravenkou

13.3.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Poměrně často se zaměstnanci se zaměstnavateli dohadují, zda lze v podnikatelské sféře poskytnout zaměstnanci v jednom pracovním dni stravné při pracovní cestě i tzv. menu stravenku. Při řešení této otázky možnosti či nemožnosti současného poskytování stravného a příspěvku na závodní stravování je nutno vycházet zejména z toho, že:

  • na stravné při pracovní cestě má zaměstnanec, za podmínek stanovených zákoníkem práce, zákonný nárok,

  • podle § 236 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, ale tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu,

  • příspěvek na závodní stravování je dobrovolné plnění zaměstnavatele vůči zaměstnancům, na které jim obecný nárok nevzniká,

  • ani z daňového hlediska nelze zaměňovat či směšovat stravné a příspěvek na závodní stravování.

     Vzhledem k zákonnému nároku zaměstnance na stravné nelze toto stravné nahradit ani kompenzovat poskytnutím např. příspěvku na závodní stravování, ať ve vlastním stravovacím zařízení anebo u jiného subjektu, ani jiným způsobem (např. poskytnutím tzv. stravenky).

     Pokud jde o příspěvek na závodní stravování (menu stravenky), platí pro podnikatelské subjekty postup uvedený v ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Podle tohoto ustanovení lze zaměstnanci poskytnout daňově uznatelný příspěvek na závodní stravování, jsou-li současně splněny tyto podmínky:

  • zaměstnanec byl v práci během stanovené směny alespoň 3 hodiny,

  • zaměstnanci nevznikl v průběhu směny (jeho směny) nárok na stravné.

     Směnou se přitom jednoznačně rozumí pracovní doba stanovená zaměstnanci zaměstnavatelem rozvrhem směn podle § 81 a dalších zákoníku práce.

     Lze tedy zaměstnanci v podnikatelské sféře poskytnout v jednom pracovním dni stravné při pracovní cestě i menu stravenku, když byl tento den na pracovišti 3 hodiny? O poskytnutí stravného snad není pochyb, neboť pokud byl zaměstnanec na pracovní cestě trvající v tuzemsku nejméně 5 hodin, příp. v zahraničí alespoň 1 hod., přísluší mu jednoznačně stravné (zahraniční stravné).

     Pokud jde o možnosti poskytnutí příspěvku na závodní stravování (menu stravenky), jsou podmínky uvedeny výše. Jaké mohou nastat praktické situace a jaké je jejich správné řešení, si uvedeme na případu zaměstnance, který má rozvrhem směn stanovenu pracovní dobu od 7.00 do 15.30 hodin.

     Jestliže zaměstnanec odpracoval příslušný den ze své směny na pracovišti alespoň 3 hodiny, je splněna první z obou podmínek uvedených v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Je však ještě nutno zjistit, zda je splněna současně i druhá podmínka, a to zda zaměstnanec nebyl na tuzemské pracovní cestě, jejíž pátá hodina spadala do pracovní doby tohoto zaměstnance příslušný den, příp. na zahraniční pracovní cestě, jejíž první hodina v zahraničí spadala do pracovní doby zaměstnance. Pokud tomu tak nebylo, lze v uvedeném