Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Kontrola nemocného zaměstnance třetím subjektem

29.1.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     S účinností od 1. 1. 2009 má zaměstnavatel povinnost poskytovat zaměstnanci v období prvních 14 kalendářních dnů jeho dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhradu mzdy (platu, odměny z dohody o pracovní činnosti). Této povinnosti odpovídá na druhé straně právo zaměstnavatele zakotvené v ustanovení § 192 odst. 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a rovněž tak v ustanovení § 65 odst. 2 písm. c) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů, totiž právo kontrolovat, zda zaměstnanec dodržuje režim dočasně práceneschopného pojištěnce. Jde konkrétně o kontrolu toho, jestli se zaměstnanec zdržuje v místě nahlášeného pobytu a zda dodržuje rozsah (dobu) vycházek, pokud mu je ošetřující lékař vůbec povolil.

     Možnost kontroly dočasně práceneschopného zaměstnance má pro zaměstnavatele velký význam. Jejím prostřednictvím lze zjistit, kdo ze zaměstnanců nově zavedeného systému zneužívá, a postihnout takové jednání snížením nebo dokonce neposkytnutím náhrady, a to na základě pořízeného záznamu o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a následného posouzení jeho závažnosti.

     V této souvislosti se zejména u menších zaměstnavatelů objevila logicky otázka, zda je možné uvedené právo realizovat dodavatelsky, tedy nikoli prostřednictvím vlastních (kontrolou pověřených) zaměstnanců, ale s pomocí třetího subjektu, který by jednal jménem zaměstnavatele. Ostatně na internetu se to záhy poté, co bylo zřejmé, že nová právní úprava vejde v účinnost, začalo nabídkami v tomto smyslu zajímavě hemžit. V nich jsou zaměstnavatelé ujišťováni o tom, že touto cestou ušetří náklady i čas - nemusí na kontroly vyčlenit vlastní zaměstnance a poskytnout jim za tímto účelem alespoň základní zaškolení, kontrola bude rychlá, profesionální a běžně bude prováděna i o víkendech, zaměstnavatel dostane ve velice krátkém intervalu podrobnou informaci o výsledku takové kontroly a celkově to povede ke snížení případů, kdy zaměstnanec zneužívá dočasné pracovní neschopnosti k aktivitám, které se s ní neslučují.

     Není důvod takovému postupu bránit. Stávající zákoník práce je postaven na principu podpůrného použití zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a také pro pracovněprávní účely lze bezezbytku využít ustanovení § 22 a následující o zastoupení. Koneckonců na použití této právní úpravy výslovně odkazuje (s výjimkou zákonného zastoupení, které je ale v tomto případě stejně nepoužitelné) též ustanovení § 12 zákoníku práce. Obdobně využívají zaměstnavatelé dodavatelského způsobu zajištění služby při realizaci svého práva dle ustanovení § 248 odst. 2 zákoníku práce, tedy při kontrole věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo odnášejí, nebo přímo při kontrole zaměstnanců, to vše v zájmu ochrany svého majetku.

     Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem, přičemž práva a povinnosti ze zastoupení vznikají přímo zastoupenému. Pokud by šlo o právnickou osobu (což bude zřejmě pravidlem), občanský zákoník vychází z toho, že v takovém případě vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této právnické osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc (to platí i pro zaměstnance této právnické osoby).

     Pro oblast kontroly dodržování režimu dočasně práceneschopného zaměstnance to znamená, že zaměstnavatel - pokud hodlá využít nabídky výše uvedené služby - musí třetímu subjektu udělit plnou moc ve smyslu ustanovení § 31 občanského zákoníku a v ní vymezit rozsah jeho oprávnění. Konkrétní formy spolupráce (jde především o způsob oznamování požadavku na provedení kontroly - objednávka, předání potřebných informací o zaměstnanci, který má být kontrolován, ujednání o ceně za provedenou službu, apod.) budou předmětem samostatné smlouvy, a to nejčastěji smlouvy o dílo podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

     Plná moc, popř. konkrétní objednávka zaměstnavatele, budou těmi písemnostmi, jimiž se bude třetí subjekt prokazovat kontrolovanému zaměstnanci. Bez nich by nebylo možné, aby si kontrolovaný zaměstnanec ověřil, že jde o osoby oprávněné kontrolu u něho vykonat, a splnil vůči nim povinnost prokázat svoji totožnost a předložit rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní