Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Postřehy z Japonska - Autorita přirozená a formální

22.9.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Vůdčí osobnost, lídr, autorita, slova, kterými se to na poli personalistiky a managementu jen hemží. Na své pětadvacetileté cestě za poznáním japonského šermu a japonské kultury jsem potkal řadu významných učitelů. Kromě toho, že perfektně vládli mečem, měli jeden společný rys - téměř všichni byli přirozené autority. Věřím, že moje postřehy, inspirované vzdálenou zemí, Vám poskytnou několik námětů k zamyšlení a pomohou Vám odpovědět na otázku, kdo je skutečnou autoritou a kdo si na ni pouze hraje.

KDO JE AUTORITOU?

     Při hledání odpovědi na tuto otázku můžete navštěvovat semináře, číst knihy, pátrat na internetu. Domnívám se však, že s hlavou plnou informací vždy objevíte pouze autoritu formální.

     Zkuste se ohlédnout zpátky. Možná se Vám vybaví některá silná osobnost z rodiny, učitel ze školy, někdo z příbuzných nebo přátel. Určitě Vám to nedá příliš práce, protože jak řekl Lionel Tiger: „Vůdci přitahují a jsou přitažliví.“ Po tomto zamyšlení se znovu rozhlédněte po svém pracovišti. Vidíte je tam také?

JAK SE RODÍ AUTORITA?

     Než odpovíte na tuto otázku, vezmu Vás alespoň virtuálně na trénink kendó. Součástí jednoho z tréninků, který jsem absolvoval, byl i můj zápas s desetiletými bojovníky. Brali souboj se mnou, dospělým, naprosto vážně a čišelo z nich odhodlání mě porazit. Učitel tímto „nerovným“ bojem sledoval konkrétní záměr. Jednou jsem vyhrál, jednou prohrál. Na závěr jsem se utkal s učitelem. On, ač o hlavu menší a podstatně starší, vždy vyhrál. Poté následoval dlouhý proslov o tom, že on, ač malý Japonec, porazil velkého cizince, a ať si z toho vezmou ponaučení. Vždyť kendó je jejich bojové umění a proto oni, Japonci, musí být nejlepší.

     Vzápětí však otočil, aby vyzdvihl moji snahu: „Pan Hotovec sem jezdí až z Čech a již se hodně naučil. Vezměte si z něho příklad. Nelituje času ani prostředků a stále se snaží pochopit naši kulturu. I vy mu můžete pomoci, když budete správně a usilovně cvičit. Tak se snažte.“

     Trénink hrdosti začínal již v útlém věku. Hrdosti na to, že jsou Japonci, že patří do určitého klubu, k určitému učiteli. S odstupem dvaceti let jsem mohl osobně poznat, že z desetiletých bojovníků vyrostly silné osobnosti, které již ve svých třiceti letech byly autoritami těm, kteří začínali.

     A jaké je to u Vás? Myslíte si, že je možné skutečného lídra vyškolit během víkendového kurzu? Nebude mu něco podstatného chybět? Třeba moudrost a životní nadhled?

„Vůdce je významným ne pro svou sílu, ale pro svou schopnost dodávat sílu ostatním.“ (John C. Maxwell)

MYSLÍTE NA VÍTĚZSTVÍ?

     Panu Michio Tomi bylo šedesát pět let a pracoval v Praze jako poradce v Czechinvestu. Po prvním tréninku kendó, kde byl hostem, sdělil pár zajímavých postřehů:

  1. „Musíte se umět správně obléknout. Samuraj nejenže ovládal meč, ale vládl také sám sebou a podle toho se choval a vystupoval.

  2. Vaše kamae, postoj s mečem, musí odrážet Vaši osobnost. Pokud je Vaše vnitřní síla patrná z postoje, nebudete muset sahat po meči, natož ho tasit.

  3. Musíte myslet na vítězství, a to nejen ve chvíli, kdy stojíte proti soupeři. Od okamžiku, kdy vstoupíte do dódžó, soustřeďte všechny své myšlenky na jediný cíl, na vítězství.“

     Jaký je rozdíl mezi dódžó, místem, kde praktikujete japonský šerm, a firmou, kde pracujete? Zřejmě v adrese.

„Z druhých lidí dostanete to nejlepší tehdy, když vydáte to nejlepší, co je ve Vás samotných.“ (Zig Ziglar)

DÁTE DRUHÉMU ŠANCI?

     Dovolím si zmínit zkušenost, kterou jsem udělal u pana Ide Katsuhiko, sensei v Hirošimě. Na tréninku jsem byl vyzván, abych předvedl, co jsem se doposud naučil. Po celou dobu praktikování jsem se potil soustředěním a trémou. Cítil jsem na sobě jeho soustředěný pohled.

     Po skončení přišlo hodnocení. Začal pochvalou všeho, co jsem dělal dobře. Poté naznačil, na co se mám soustředit a kudy se dál ubírat. Z jeho úst nezaznělo jediné slovo kritiky či negativně pojaté hodnocení. Dodnes mi v uších zní jeho slova : „Musíte se učit ukázat sílu Vaší osobnosti a dát druhému šanci.“ Následující den jeho slova dostala ještě jiný, mnohem silnější rozměr. Vybavila se mi v Muzeu atomové bomby nad maketou výbuchem zničené Hirošimy, kam nás učitel zavedl.

     Nepřijde Vám, že některá rozhodnutí rádoby autorit připomínají výbuch atomové bomby? Ti, nad nimiž vybuchla, také nedostali šanci. Dát druhému šanci vyžaduje velkou dávku sebedůvěry a nelpění. A na tomto poli se může každý stále zlepšovat.

„Skutečný lídr nepotřebuje vést. Je spokojen s…