Není výjimkou, že řada zaměstnanců (v pracovním
poměru nebo v pracovněprávním vztahu na základě některé z dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr) provozuje vedle zaměstnání další výdělečnou
činnost. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších
předpisů, nebrání tomu, aby si zaměstnanec během trvání svého zaměstnání
přivydělával jinde.
Co musejí ale zaměstnanci při sjednávání dalších
pracovních poměrů, dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a stejně tak
při výkonu jakékoliv jiné výdělečné činnosti respektovat, je povinnost
vyplývající jim především z ustanovení §
304 zákoníku práce. Pokud by totiž jiná výdělečná činnost
zaměstnance byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož je
zaměstnán, pak si musí vyžádat u tohoto zaměstnavatele až na výjimky (viz dále)
jeho předchozí písemný souhlas.
NahoruSPECIÁLNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA
Pro některé zaměstnance vyplývá ze zákoníku práce,
popř. ze zvláštních právních předpisů, omezení mnohem přísnější. Platí
to pro zaměstnance uvedené v ustanovení §
303 odst. 1 zákoníku práce (jde kupř. o zaměstnance ve správních
úřadech) nebo pro úředníky územních samosprávných celků podle zákona č.
312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Prvně jmenovaní nesmějí být členy řídicích nebo
kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost a
podnikat (bez vazby na konkrétní předmět podnikání) mohou jen s
předchozím písemným souhlasem svého zaměstnavatele. Zákaz členství v
uvedených orgánech neplatí, pokud do takového orgánu byli vysláni
zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, a v souvislosti s tímto členstvím
nepobírají odměnu od příslušné právnické osoby provozující podnikatelskou
činnost.
Co se týče úředníků územních samosprávných
celků, ti nesmějí být členy řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu
právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání, s výjimkou případu,
kdy jsou do takového orgánu vysláni územním samosprávným celkem, jehož jsou
zaměstnanci. Úředníkovi, který byl do takového orgánu vyslán územním
samosprávným celkem, nenáleží pak odměna za výkon funkce a nesmí být poskytnuta
ani po skončení pracovního poměru. Jakoukoliv jinou výdělečnou činnost může
navíc úředník vykonávat jen s předchozím písemným souhlasem územního
samosprávného celku, u něhož je zaměstnán.
Speciálně zákoník práce odkazuje v poznámce pod čarou
na zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů.
Tento zákon s účinností od 1. 1. 2007 upravuje některé otázky týkající se tzv.
veřejných funkcionářů (těmi jsou např. členové statutárního orgánu,
řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby zřízené zákonem,
státní příspěvkové organizace nebo příspěvkové organizace územního
samosprávného celku), a to mj. omezení některých jejich činností a
neslučitelnost výkonu jejich funkce s jinými funkcemi.
NahoruCO JE VÝDĚLEČNÁ ČINNOST
O výkon jiné výdělečné činnosti ve smyslu výše
uvedeného ustanovení zákoníku práce půjde, budou-li splněny současně dvě
podmínky, a to
konkurenční charakter této činnosti vůči předmětu
činnosti zaměstnavatele (zákoníkem práce předpokládaná shoda) a
její výdělečnost, tj. spojitost s poskytováním odměny,
resp. získáním majetkového prospěchu.
Jak již několikráte judikoval Nejvyšší soud, výdělečnou
činností se v obecné poloze rozumí každá právem dovolená činnost, která je
vykonávána za účelem získání majetkového prospěchu. Důležité je v této
souvislosti podotknout, že předpokladem uplatnění pravidla o výkonu jiné
výdělečné činnosti v zákoníku práce není skutečnost, jestli zaměstnanec touto
činností majetkový prospěch nakonec získá, či nikoliv. Slovy Nejvyššího
soudu rozhodující je vůle zaměstnance takovou činností majetkový prospěch
získat, resp. že jde o činnost, která je s dosažením majetkového
prospěchu obvykle spojena a která majetkový prospěch pojmově přináší.
Zaměstnanec tak nemůže při porušení dotčeného pravidla argumentovat na svoji
obranu tím, že si vlastně nic nevydělal a že konkurenční charakter této
činnosti je s ohledem na tento fakt zanedbatelný.
Pokud zákon hovoří o výdělečné činnosti, nelze tento
pojem chápat v úzkém slova smyslu jen jako vlastní výkon konkrétní
činnosti. Ostatně Nejvyšší soud dospěl v jednom ze svých rozhodnutí k
závěru, že pod výkon výdělečné činnosti lze podřadit rovněž další úkony,
činnosti, jednání, jež s touto vlastní činností v úzkém slova smyslu nezbytně
souvisí. V daném případu ale dovolací soud nepovažoval za takové nezbytně
související úkony, např. samotné obstarání si živnostenského oprávnění
zaměstnancem (s odůvodněním, že to je výdělečné činnosti teprve přípravou)
nebo jeho účast ve výběrovém řízení, pro jehož účel vypracoval a
následně učinil příslušnou nabídku (nemá konkurenční charakter, protože není
ještě spojena s poskytnutím odměny). Zaměstnanec by v těchto situacích
nepotřeboval sice předchozí souhlas zaměstnavatele, není ale vyloučeno, že
takové jednání může být zaměstnavatelem shledáno jako jednání v rozporu s
jeho oprávněnými zájmy a tedy jako porušení povinnosti ve smyslu ustanovení
§ 301 písm. d) zákoníku práce.
Na samostatnou kapitolu vydá posouzení toho, co je za
konkurenční činnost možno považovat v případech, kdy je zaměstnanec
společníkem či dokonce členem některého z orgánů jiné právnické osoby,
která má v předmětu svého podnikání činnosti alespoň částečně shodné s
předmětem podnikání jeho zaměstnavatele. Tyto situace posuzoval Nejvyšší soud
již bezpočtukrát a na základě jeho rozhodnutí lze učinit…