Soud: Nejvyšší správní
soud | Spisová značka: 4
Ads 175/2011 | Datum rozhodnutí:
23. 3. 2012 |
Právní problematika: definice závislé práce, její odlišení od
dobrovolnické činnosti
Ustanovení právních předpisů:§ 2 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb.,
zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2011;
§ 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů
Právní věta:
Dohoda, která váže vyplacení odměny na splnění nejisté podmínky v
budoucnu nezávislé na vůli potenciálního zaměstnance, není dohodou o provedení
práce ve smyslu
§ 75 zákoníku práce z roku 2006 a
nezakládá pracovněprávní vztah, neboť závislá práce nemůže být vykonávána bez
nároku na odměnu.
Skutkové okolnosti případu
Žalobkyně byla na základě své žádosti ze dne 6. 1. 2009 zařazena do
evidence uchazečů o zaměstnání. Již v okamžiku zařazení do této evidence
oznámila úřadu práce, že jí určité občanské sdružení poskytlo příslib
zaměstnání, pokud získá finanční prostředky z grantu. Žalobkyně současně
oznámila, že do doby, než jí k občanskému sdružení vznikne pracovněprávní
vztah, bude pro toto občanské sdružení vykonávat dobrovolnickou činnost bez
nároku na odměnu. Tato činnost spočívala ve vedení účetnictví,
inventarizaci účtů a zpracování daňového přiznání. Dne 24. 4. 2009 uzavřela s
tímto občanským sdružením dohodu o provedení práce, podle níž měla obdržet
částku 4 000 Kč za každý měsíc od ledna 2009. O uzavření této dohody
informovala úřad práce dne 29. 4. 2009, tedy do 8 dnů ode dne uzavření této
dohody. Úřad práce však interpretoval její činnost automaticky jako závislou
práci vykonávanou na základě (ústní) dohody o provedení práce již od ledna
2009 a žalobkyni vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu neoznámení,
respektive pozdního oznámení výkonu závislé práce. Žalobkyně s touto
interpretací nesouhlasila a proti vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání se
bránila soudní cestou.
- II. Právní názor Nejvyššího správního soudu
V projednávaném sporu o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání
musel Nejvyšší správní soud nejprve rozhodnout předběžnou otázku, zda
dohoda mezi žalobkyní a občanským sdružením byla dohodou o provedení práce a
žalobkyně vykonávala závislou práci nebo se jednalo o výkon dobrovolnické
činnosti, jak namítala žalobkyně.
V projednávané věci neměl Nejvyšší správní soud pochyb o tom, že
žalobkyně vedla pro občanské sdružení účetnictví na základě jeho pokynů, ve
vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jeho jménem, na jeho náklady a na jeho
odpovědnost. Za nutné však považoval zabývat se také dalším pojmovým znakem
závislé práce (§ 2 odst. 4 zákona č.
262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2011), a to tím, zda
stěžovatelka tuto práci vykonávala za odměnu.
Nejvyšší správní soud dovodil, že pracovněprávní vztah bez úplaty
nemůže vzniknout (závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na
odměnu). Svoji argumentaci opřel o citaci odborné literatury, která uvádí, že
úplatnost závislé práce patří k základním pojmovým znakům této práce a
povinnost platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat ukládá
ustanovení
§ 38 odst. 1 písm. a) zákoníku
práce zaměstnavateli jako jednu ze základních povinností vyplývajících z
pracovního poměru. V ustanovení
§ 109 odst. 1…