Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Změny v odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě od 1. 1. 2011

28.12.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Zákonem č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, byl mj. novelizován i § 123 zákoníku práce. Tato rozsahem nevelká změna zmocňovacího ustanovení umožnila vládě zásadním způsobem změnit dosavadní systém odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě.

Konkrétní změny v postupech při utváření platů uvedeného okruhu zaměstnanců přináší s účinností od 1. 1. 2011 nařízení vlády č. 381/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se zrušuje nařízení vlády č. 447/2000 Sb., o způsobu usměrňování výše prostředků vynakládaných na platy a na odměny za pracovní pohotovost zaměstnanců odměňovaných podle zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.

     Právní úprava platových poměrů pro zaměstnance ve veřejných službách a správě stanovená zákoníkem práce po změně provedené zákonem č. 347/2010 Sb. umožňuje, aby vláda samostatně:

  • stanovila stupnice platových tarifů (bez určujících, zákonem limitujících kritérií),

  • vymezila okruh zaměstnanců, u kterých může zaměstnavatel uplatnit zvláštní způsob určení platového tarifu, tj. těch zaměstnanců, kterým lze určit plat v rámci rozpětí platových stupňů stanovených pro první až dvanáctý platový stupeň v platové třídě, do které jsou zařazeni,

  • stanovila okruh zaměstnanců, se kterými je možné sjednat smluvní plat.

STUPNICE PLATOVÝCH TARIFŮ

     Nařízení vlády č. 381/2010 Sb. nezměnilo stupnice platových tarifů, které tvoří přílohy č. 1 až 3 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění platném do 31. prosince 2010. Nově však doplnilo přílohy č. 4 a 5, ve kterých se stanoví stupnice platových tarifů pro pedagogické pracovníky.

     Stupnice platových tarifů pro pedagogické pracovníky jsou konstruovány na odlišných principech než stupnice platových tarifů pro ostatní zaměstnance ve veřejných službách a správě. Platové tarify jsou sice stanoveny pro 16 platových tříd (přestože využitelná je pro tyto zaměstnance jen část z nich), avšak jejich diferenciační funkce je potlačena v zájmu zajištění prakticky shodné výchozí úrovně platových tarifů pro všechny plně kvalifikované pedagogické pracovníky. Platový postup v závislosti na dosažené praxi je u obou stupnic omezen na 5 stupňů a aplikace konkrétní stupnice závisí na plnění kvalifikačních předpokladů.

     Pedagogickému pracovníkovi, který získal odbornou kvalifikaci podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a který dosáhl vysokoškolského vzdělání v akreditovaném bakalářském nebo magisterském studijním programu, přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 564/2006. Sb., ve znění nařízení vlády č. 381/2010 Sb. Výrazně nižší úroveň platových tarifů (příloha č. 5 k témuž nařízení) je stanovena pro pedagogické pracovníky, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady stanovené zákonem č. 563/2004 Sb. a pro ty zaměstnance, kteří nedosáhli vysokoškolského vzdělání (alespoň) v bakalářském studijním programu. Současně jsou zachovány i odpočty ze započitatelné praxe z důvodu neplnění kvalifikačních předpokladů stanovených v § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., a to podle § 4 odst. 7 tohoto nařízení.

ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOB URČENÍ PLATOVÉHO TARIFU

     Okruh zaměstnanců, kterým mohl zaměstnavatel určit platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň v platové třídě, do které byli zařazeni, byl do konce roku 2010 vymezen v § 6 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. taxativním výčtem případů. Ve stanoveném rámci musel každý zaměstnavatel, který zamýšlel tento postup aplikovat, sjednat v kolektivní smlouvě (nebo stanovit ve vnitřním předpisu) okruh zaměstnanců, u nichž chtěl tento způsob určení platového tarifu využít, a současně i pravidla pro tento postup.

Nově je okruh zaměstnanců pro účely zvláštního způsobu určení platového tarifu vymezen negativně a je podstatně rozšířen, takže jej mohou zaměstnavatelé využít jako rovnocennou alternativu k úpravě vyplývající z § 4 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. u všech zaměstnanců, kromě pedagogických pracovníků.

     Výjimka je přípustná jen v případě pedagogických pracovníků, kteří vykonávají umělecko-pedagogické práce nebo činnost trenéra a pedagogických pracovníků, kteří jsou zaměstnanci uvedení v § 303 odst. 1 zákoníku práce.

Na rozdíl od právní úpravy platné do konce roku 2010 se nadále zaměstnavatelům neukládá povinnost vymezit okruh zaměstnanců, u kterých uplatní zvláštní způsob určení platového tarifu, ani stanovit (nebo sjednat v kolektivní smlouvě) pravidla, podle kterých budou zaměstnancům platový tarif určovat.

     Novou úpravu, která rozšiřuje zaměstnavatelům dispoziční pravomoc při nakládání s prostředky na platy a poskytuje jim určitý „manévrovací prostor“ při realizaci úsporných opatření, však nelze pojímat jako vytvoření prostoru pro libovůli a bezkriteriální postup při odměňování. Nebude-li možné u některých zaměstnavatelů dosáhnout nižších výdajů snížením počtu zaměstnanců nebo jinými úsporami a rozhodnou-li se tito zaměstnavatelé k využití institutu zvláštního způsobu určení platového tarifu u všech (nebo většího počtu) zaměstnanců, vzroste tím jejich odpovědnost za zajišťování rovného přístupu k zaměstnancům při odměňování (§ 16 a § 110 zákoníku práce) a za odměňování podle hledisek stanovených zákonem (§ 109 odst. 4 zákoníku práce).

SMLUVNÍ PLAT

     Smluvní plat je zcela novým platovým institutem, který nad rámec ustanovení § 122 odst. 1 zákoníku práce zavádí pro oblast veřejných služeb a správy odlišný způsob utváření platu.

Okruh zaměstnanců, s nimiž lze sjednat plat dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, vymezuje nařízení vlády na „zaměstnance zařazené do 13. a vyšší platové třídy“.

     Jde tedy o